masová společnost V současné době se tohoto termínu užívá k označení takové společnosti, která je velká počtem svých obyvatel a zároveň poněkud volná a amorfní svou společenskou strukturou, politickým zřízením a hospodářstvím. V ideální masové společnosti panuje mravní nespoutanost, hedonismus, konzumní zpÚsob života a do rodiny, pospolitostí, církví a škol proniká všeobecná laxnost. SPENGLER, Hannah ARENDTOVÁ i mnozí jiní v první polovině našeho století viděli v masové společnosti živnou pÚdu despotismu. Svou celkovou uvolněností a atomizovanou spíše než organickou povahou je masová společnost nejen nápomocna vzestupu centralizované moci zčásti pro endemickou touhu po politické pospolitosti - ale je i ideálním typem společnosti pro záměry a tužby totalitářských VÚdcÍl, kteří tudíž podněcují její rÚst. Celkem vzato je masová společnost pokládána za nanejvýš pravděpodobný dÚsledek industrialismu a demokracie.
Představa masové společnosti se poprvé objevila v souvislosti se vzrušenými reakcemi na francouzskou revoluci a rovněž na revoluci prumyslovou. Myslitelé jako BURKE, BOUALD, HEGEL, COLERIDGE a TOCQUEVILLE měli za to, že obě revoluce podkopaly a zničily starobylá příbuzenská pouta a kastovní, církevní, cechovní, venkovské i městské svazky. Své podnětné dílo Úvahy o revoluci ve Francii napsal Burke právě na téma desintegrace tradičních hodnot v dÚsledku neblahého vlivu nové, revoluční, lidové moci a s ní spojeného formování masy, tedy "nespolečenského, neobčanského, nesouvislého zmatku v základních principech" (s.195). Konzervativní a zčásti i liberální myšlení v Evropě se téměř naprosto shodovalo s Burkovým vyobrazením mas i druhu moci, která jim dává vzniknout.
Ohnisko tradicionalistického strachu o společenský řád se obzvláště živě promítá do analýz prÚmyslové revoluce v pracích francouzských a německých konzervativcÚ; neměli bychom však ani zapomínat na takové anglické myslitele jako Coleridge, Southey a Matthew Arnold, podle nichž byly "komercionalismus", "mechanicismus" a "přízemnost" ekonomické revoluce zhoubné pro skutečně kulturní zvyky a pouta. Tocqueville viděl v počátku manufakturního prumyslu počátek třídního zápasu i zánik starých společenství.
Během celého devatenáctého století se setkáváme se značným strachem z nastávajícího "věku mas". Tocqueville, Kierkegaard, Burckhardt, NIETZSCHE i jiní tyto obavy jasně zformulovali. Viděli v takovém věku téměř přímý důsledek demokracie a jejího prosazování většiny, důsledek sekularizace a podvracení posvátných spojujících věr, následek individualismu a jím způsobené fragmentace komunity a všeobecného rozšíření toho, č~mu T6nnies říkal Gesell.d1Gft a Max Weber "racionalizace". Konečným a vše převažujícím výsledkem bude - a v tom se téměř všichni filosofové masové společnosti shodovali - vznik nové, bezprecedentní formy absolutní moci, moci, která je zároveň důsledkem masové společnosti i jediným prostředkem jejího ovládnutí. Idea masové společnosti se značně rozšířila ve dvacátém století. Spengler, který psal svá díla před první světovou válkou, spatřoval v masách a caesarismu budoucnost zápádní společnosti. Španělský filosof Ortega y Gasset vydal v roce 1929 Vzpouru davů, v níž vylíčil kromě masové společnosti také "masového člověka" - lidského tvora, kterého zplodila kulturní desintegrace a atomizace společnosti a který se stal přirozenou kořistí totalitních despotů. Mezi prvními z těch, kteří v masové společnosti cítili zárodek totalitarismu, byli Peter Drucker, Herman Rauschning a Emil Lederer. Toto stanovisko zastávala po druhé světové válce i Hannah Arendtová ve své monumentální studii o ruském a německém TOTALITARISMU. V moderních dílech je "masová společnost" široce užívaným pojmem, má však i své kritiky - například Edwarda Shilse, Joyce Caryho a Daniela Bella. Ti neodmítají ani tak myšlenku samotnou, jako to, že se přehnaně aplikuje na současnou demokratickou a industriální populaci. Tvrdí, že se organická struktura minulé, předmasové společnosti zveličuje a že je zcestné označovat negativními nálepkami "masová společnost", "masová kultura" a "věk mas" větší svobodu, mobilitu a otevřenost moderní demokraticko-industriální doby. Přes oprávněnost této kritiky je nepravděpodobné, že termín "masová společnost" ztratí své nelichotivé konotace. RN

odkazy
Arendtová, Ho: The Orixins of Totalitarianism. New York: Harcourt Brace, 1951Burke, E.: Re{lections on Ihe Revo[ution in France, ed. C.c. O'Brien. Harmondsworth: Penguin, 1968.
-r Nisbet, R.: The QuestfÓr Community. New York: Oxford University Press, 1953.
Ortega y Gasset, J.: Vzpoura davů, přel. J. Forbelský. Praha: Naše vojsko, 1993.
Tocqueville, A: Demokracie v Americe, přel. V. Jochman. Praha: Lidové noviny, 1992.